
Vítejte v Evropě desátého století, která i na krátkých nohou a mírně zadýchána předbíhá svou dobu. Harald opustil svůj sever už před dlouhým časem a nechává cestu, aby mu sama určovala směr. Z burgundských hor, schvácených prazvláštní nákazou, nemá smysl ve spěchu ujíždět, protože další zastávka může být třeba v Hedebby... ve městě obchodu, které leží za hranicemi severu jako pamlsek pohozený za vraty psince.
A vlci už se sbíhají...
"Kniha Hodina vlků opravdu není špatná. Nemusíte mít vykreslené epické fanstasy světy, stačí vám trocha magie a kletba nad Buranovem. Popřípadě pár vidláků zavražděných v Dánsku."
"Bavil jsem se neskutečně moc. Pro mě nejlepší česká fantasy. Hned se vrhám na Hladovou smečku a doufám, že další knihy od p. Sládka budou přibývat."
"Velmi dobře napsaná fantasy, řekl bych... Máme tady zřejmě nového, tentokráte českého, zaklínače, vikinga Haralda. Všechna čest tomuto autorovi, zařadím si zřejmě jeho knihy do své specifické vybrané fantasy knihovničky. Doporučuji všem milovníkům drsné fantasy."
Hodina vlků vznikla v době, kdy Harald ještě nefiguroval v žádném samostatném románu a na román se čekat nechtělo. Několik povídek o něm jsem měl po ruce a nakladatel byl tak ochotný, že z nich vyrobil sbírku. Povídka "Hlavně se neohlížej" představuje čistší formu fantasy se silným zaměřením na magii a nadpřirozené jevy - jedná se o krok stranou, protože jinak Haraldovo desáté století záměrně obsahuje magii obskurní, vzácnou a krajně zmonopolizovanou. Druhá povídka, "Hodina vlků" je středověkým detektivním příběhem s nadpřirozenými prvky. Vzpomínám si ještě na jeden z hlavních podnětů pro její napsání - byla jím touha dokázat, že i zprofanované postavy, jakými jsou vlkodlak i upír se dají napsat bez patosu, při zemi a přinejmenším zajímavě.