M
artin Sládek
Autor science fiction a fantasy
O autorovi
Matematika je jednoduchá - píšu příběhy a bavím se u toho. Lidi je čtou a baví se u toho. A vrací se pro další, takže je těžké přestat psát. Je to začarovaný kruh. Čtení a záhy i psaní bylo vždy součástí mého života. Osm let jsem psal povídky do šuplíku a v roce 2009 mě napadlo je poslat do několika soutěží. V soutěži Strak na vrbě "O železnou rukavici lorda Trollslayera" jsem se umístil spolu s několika ostatními hned za stupni vítězů, a povídky se Michaelu Broncovi tak líbily, že se rozhodl vydat je ve zvláštní publikaci. Soutěž nakladatelství Poutník "O nejlepší fantasy" jsem téhož roku vyhrál, i s odměnou v podobě meče a s umístěním ve sborníku povídek "Fantasy 2009". Od té doby vznikly další povídkové sborníky a několik románů. Už někdy v mládí, kdy jsem četl nonstop, začalo být čím dál těžší najít další kvalitní knihu. Byl to jeden z motivátorů pro jejich psaní. Píšu tedy příběhy, které bych sám rád četl. A vy je můžete číst se mnou.
Začátky
Prvním fantasy příběhem, který jsem kdy slyšel byl Princ Bajaja a už si nevzpomínám, kdo z mých rodičů mi ho čítával před spaním. Kouzelní koně, strašliví draci, něžné princezny a nebojácní bijci měli své kouzlo, přestože toho království byla jen půlka. O dost později jsem objevil knihovnu (mobily ještě neexistovaly) a v ní sekci fantasy, která na mě ve spojitosti s živou představivostí měla zničující vliv. Přečetl jsem téměř všechno, od Bigglese, přes Mayovky, po opulentní fantasy ságy, z nichž si vzpomenu už jen na úryvky. Četl jsem ve škole, za chůze, v noci, a zažíval něco, pro co má angličtina slovo "daydreaming". Hlavou se mi honily příběhy a mám matný dojem, že padesát procent mých rodičů mělo starost o mé duševní zdraví.
První díla
První dílo bylo spoluautorské - v patnácti jsme s kamarádem napsali epickou fantasy, do které jsme dali všechno, co se nám tehdy líbilo. Vznikl eintopf, který se naštěstí ztratil v propadlišti dějin. Záhy jsem se spisovatelsky osamostatnil a dalších osm let psal jen tak pro zábavu. V roce 2009 jsem zaslal několik povídek do tří největších českých literárních soutěží a jednu z nich vyhrál ("O nejlepší fantasy", Poutník, 2009). To vyústilo ve vydání prvních textů v povídkových sbornících, za což patří můj velký dík Egonovi Čiernemu. Další sborníky a romány na sebe nechaly docela dlouho čekat, ale pod heslem "raději psát pořádně, než rychle" mi to vůbec nevadilo a dodnes nevadí. A čtenáři si zvykli :-)
Inspirace
Hodně inspirace přišlo z videoherních textů - i tam se totiž skrývají příběhy, které opravdu stojí za to. Pokud se jedná o knihy, první, kdo mě hodně ovlivnil byl David Eddings, z něj jsem však ke svému rozčarování rychle vyrostl. Naopak David Gemmel zůstal v srdci napořád. Morální kód, obsažený ve všech jeho dílech mě zformoval víc, než cokoli jiného. Tím seznam pouze začíná. Dále: Žambochovy prvotiny, které stále patří do světové špičky. Sapkowskiho Zaklínač. Řecká a Norská mytologie. Edda. Reálné historické události. Kulhánek, protože nikdo už nebyl vtipnější. Simmons a jeho Hyperion, důkaz, že se dá skvěle napsat i něco nesmírně složitého. Zelaznyho Amber, důkaz, že knihy se dají psát prakticky jen v dialozích. Farlandovi Runovládci. Michael Scott Rohan a jeho Kovárna uprostřed hvozdu. Michael Crichton. A několik dalších, na které tu není prostor.
